tag:blogger.com,1999:blog-28114774923533497422024-02-26T02:58:36.323+05:45dhanchochangi.com.npWho doesn’t love a short love story? Especially the very short love stories that can be finished during a quick break.आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.comBlogger20125tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-83934272752907221042024-01-13T11:55:00.005+05:452024-01-13T12:00:27.929+05:45मेरो सबथोक <div>माया सबैथोक भएरपनी पेट भोको भएपछी विदेशीनुपर्छ । १ २ पैसा कमाउदा कमाउदै जीवन सक्किन्छ । जीवन सुन्दर छ, मायाले सुन्दर बनाउछ भन्ने "म" आजकल गम्भीर छु । जीवन भन्दा पनि ठूलो पैसा हो र! पक्कै होइन होला नि! होइन नै जिन्दगी मायाले नै चल्ने हो, व्ययभार पो पैसाले हो त । व्ययभार मायाले नचल्ने भएसी विदेशीनुपर्ने रैछ भन्ने मैले बुझे ।</div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip6b5nfjEKQ-nWf0QC8ou9GyPTtifsmYGrD9KTZ9xLlr1wqjZx50WdgtCM55o9AgzwMnQ04FXu-Yx5eX1iPnvKSV0SI7bRSnDutgUbE24PPhbJFaT_lTOOUDPqqUJ5KgO2WUaPkpz23j9fu2NCwWE-hpUE79K_gLQ2KYK9A0MR_L9dtHtYwxQiNek0G7rA/s640/red-rose-3928751_640.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="426" data-original-width="640" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEip6b5nfjEKQ-nWf0QC8ou9GyPTtifsmYGrD9KTZ9xLlr1wqjZx50WdgtCM55o9AgzwMnQ04FXu-Yx5eX1iPnvKSV0SI7bRSnDutgUbE24PPhbJFaT_lTOOUDPqqUJ5KgO2WUaPkpz23j9fu2NCwWE-hpUE79K_gLQ2KYK9A0MR_L9dtHtYwxQiNek0G7rA/s320/red-rose-3928751_640.jpg" width="320" /></a></div><br /><div><br /></div><div>संसारको जुनसुकै ठाउँमा पुगु तर एकैपल पनि उनको मायाको आभाष पाउ त! जतिसुकै संघर्षको भुमरीमा पनि हाम फाल्न तयार छु । सँगै हुदैमा मात्रै मायाको आभाष हुन्छ भन्नू गलत हो । जब उनी छिन् यो संसारै मेरो हो, जब उनी छिन् म मात्रै हिरो हो, मै उनको प्यारो हो । जब माया छ मान्छेले संसार जित्न सक्छ, विश्वलाई घर बनाउन सक्छ । मायामा तागत हुन्छ भन्ने सुन्नु भएको भए यो त्यसैको उदाहरण हो । </div><div><br /></div><div>जिवन-सुख मात्रै होइन, सधै सुख खोजेर पनि पुग्दैन । केही संघर्ष गर्न सक्नुपर्यो, तितो नमिठो खानसक्नुपर्यो, त्यैसै उनको हिरो बनिन्छ त? दु:ख के हो बुझ्नुपर्यो । जिन्दगीमा दुख बुझेको, माया देखेको र चोट सहेको मान्छे नै महान हो । उ यति शक्तिशाली छ, तपाईं सायदै आँकलन गर्न सक्नु होला । मायासामु तितो नमिठो केही होइन, संघर्ष र दुख पनि केही होइन । यो सबै आट र साहस हो । सुनिन्छ नि आट र साहस नहुनेले प्रेम गर्न जान्दैन, यो त्यही हो ।</div><div><br /></div><div>माया यति प्रिय शब्द हो, जसको वयान म त के शेष नागले पनि गर्न सक्दैन होला जस्तो लाग्छ । प्रकृतिको हरेक चिज मायामा लिप्त छ । संसारभरी मायाले नै संघर्षरत म जस्तै कैयौ छन् । त्यसै भनिएको होइन मायाले संसार जितिन्छ । संसार जितेकै हो उनको मायाले मेरो मायाले । </div><div><br /></div><div>©आकाश चोचाङ्गी </div><div>2023-Dec-23-Sat-4:09am</div>आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-76079155565481749992023-09-15T19:04:00.005+05:452023-11-03T06:19:35.201+05:45कामदारको समस्या<p> कोरिया आएको ५ महिना पूरा भएको छ । भाषा त्यति नजानेपनी काम हल्काफुल्का जानेको महसुस थियो । मेरो काम वास्तवमा गाह्रो नै हो किनभने निरन्तर २५ किलोग्रामको बोरा उचाल्नुपर्ने, राति दिन गरेर सिफ्ट परिवर्तन भइरहने, मेसिनको चर्को हल्ला । काम त जसोतसो गरिएकै थियो तर अचानक काम गर्दागर्दै तागत हरायो काम गर्न सकिएन, ज्वरो आयो, कोठामा आउन पनि दिएन, साह्रै नसकेपछी आफ्नै खर्चमा अस्पताल जादा कोरोना देखियो । कोरोना देखिएपछाडी बल्ल गाह्रो भएको छ? भनेर सोध्छ । यहाँ केवल कामसँग मतलव छ, कामदारको स्वास्थ्य, मनस्थिति केही प्रवाह छैन । कोरिया कमाइको हिसाबले ठिकै हो तर अरुको काममा कसरी खोट लगाउने, विदेशीलाई कसरी काममा पेलाउने भन्ने नै यी कोरियनहरुको धारणा हुदोरहेछ । </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6ggXN_mrUPSrUSrIFZFnitNn5N45L3-zxYChG6fVedQa96u1Ndaer-3WhqSCseU01W7BIgy6GoEChh7dtt0kBpFje4FauHsGz4yMgmQWi93zsjwPrvcqDiheaWaT7cWRPPobITp6DcC5e-ir32iHFs7jPy1THECD0ZOhcAYXBjztlmFxVeG_KTayl-3f8/s1280/construction-worker-569126_1280.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="853" data-original-width="1280" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6ggXN_mrUPSrUSrIFZFnitNn5N45L3-zxYChG6fVedQa96u1Ndaer-3WhqSCseU01W7BIgy6GoEChh7dtt0kBpFje4FauHsGz4yMgmQWi93zsjwPrvcqDiheaWaT7cWRPPobITp6DcC5e-ir32iHFs7jPy1THECD0ZOhcAYXBjztlmFxVeG_KTayl-3f8/w320-h213/construction-worker-569126_1280.jpg" width="320" /></a></div><br /><p><br /></p><p>कोरिया भन्दैमा पुरै कोरिया विकसित भने छैन । हामी विकट गाउँमा छौ, बजार पनि हिडेर जादा आधा घण्टा लाग्छ, १ घण्टा हिडेर सप्तान्तको किनमेल गर्न आउने नेपाली साथीहरू पनि भेटिनुहुन्छ । नेपालमा पाइलैपिच्छे किराना पसल हुन्छ भने यता मसाज सेन्टर । कपाल काटेको नेपाली १२००-२००० जति पर्छ । ५ जना नेपालीले एकै ठाउँमा खाने किनमेल गर्दा एक छाकमा नर्मली नेपाली १०,००० को सपिङ गर्नैपर्ने हुन्छ । मासिक नेपाली ३०,०००-५०,००० त खर्च यहि नै भइरहेको हुन्छ । </p><p><br /></p><p>छुसक नजिकिदै गर्दा अरुहरुको कम्पनीमा बोनस दिदारहेछन् हाम्रोमा चाहिँ दात माझ्ने मन्जन लिने कि पिउने जुस लिने रोज्न पो लगायो । सेफ्टी जुत्ता उप्किएर लगाउन नमिल्ने हुदा पनि वर्षमा एक पल्ट मात्र पाइन्छ भन्छ । समस्या अनेकौं छन् । होस्टेलमा एउटा कोठामा ४ जना बस् भन्छ, एक जना उजुबेकी सँग बस् भन्छ । गोरु खाने मुस्लिम र बंगुर खाने हिन्दु एकै ठाउँमा बस्न कसरी सहझ हुन्छ र! हुदैन त्यसरी भन्दा खेरी ए नेपाली मनलाग्दी नगर् भन्छ । इपिएस मा साच्चै धेरै समस्या छ । </p><p><br /></p><p>कोरियामा पैसा वाहेक त्यस्तो राम्रो अरु केही भेटेको छैन । आ आफ्नो विचार हो । मेरो मनका भावहरु आजलाई यहाँ पोख्ने जमर्को गरे । पढेर साथ दिनुभएकोमा धन्यवाद ! फेरि भेटौला ।</p>आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-35943443077148062662023-06-30T06:34:00.001+05:452023-06-30T06:37:08.498+05:45कोरियाको यात्रा तय भयोccvi भरेको १ हप्ता पश्चात् शुक्रबार परपोजलमा नाम आयो, भोलिपल्ट शनिबार १२ बजे दिउँसो तिर एक्कासी फाइनल नेमलिस्टमा नाम आएछ, March 26 भनेर । हत्तपत्त बुढी र बुवा सँग कुरा शेयर गरे । मनमा एक खालको अमिलोपना आयो । घरको, खेतको, कुखुराको चल्लाको, रुखको, भैसिको पाडी, बिरालो सम्मको माया लाग्यो । बुवा र बुढिसँग टाढा रहनुपर्ने बाध्यता आइपरेको पाउदा रुन मन लाग्यो ।<div><br></div><div>अब जानू त छ, पैसा कमाउन जान लागेको फेरि, प्रक्रिया सुरु गर्नुपर्यो । बाबा, बुढी र मामा लाई साथ लिएर काठमाडौ गए । श्रम, विमा गरे । व्यवस्थापन शुल्क बुझाए, मेडिकल गरे, ओरियन्टेसन सुनेर टोपि, ज्याकेट र आइडी कार्ड पनि लिए । कामै लाग्ला भनेर निशुल्क सिम पनि बोके, जुन सिम नल्याएको भए होमसिक भएर कोरियाको तालिमकेन्द्रमै मर्नु न बाच्नु भइन्थ्यो होला । कोरियन पैसा साट्न साह्रै गाह्रो भयो । आज फ्लाइट हुदा आज नै nimb bank मा खाता बनाएर, लाइन बसेर २ लाख कोरियन वन साटे । </div><div><br></div><div>एयरपोर्ट छोड्न आउँदा बाटोभरी काली रोइरहेकिले गर्दा मन झनै खिन्न भो, फोटो खिचेर सुट्केस हिडाल्दै विदा हुदा मन गह्रौं भयो । बाटो तताउदै गर्दा आँसु कत्ती बेला झरेछ थाहै भएन । <i>देशको माया कति लाग्छ भनेर बाध्यताले विदेशीने नेपालीहरुलाई एयरपोर्टमा सोध्नु । </i>कोरिया नपुगुन्जेल निद्रा लागेन, कोरियन एयरपोर्टको लामो प्रक्रिया, लगेज तानेर हिडेको हिड्यै, अनिद्रा भोक तनावले शरीरमा फुर्ती कहाँ थियो र ! </div><div><br></div><div>तालिमकेन्द्रमा २ दिन राख्यो, तेस्रो दिन कम्पनीको म्यानेजर आएर सोही दिन बाटै काममा लगायो । कारखाना छिर्दा मेसिनको यति ठूलो आवाज, गन्ध अर्कै त्यसमाथि नेपाली कोहि छैन । सुरुको दिन कारखाना भरी कुचो लगाए, एकछिन प्याकिङ सिके, दोस्रो दिन दिनभरी प्याकिङ्को काम गरे । प्लास्टिकको दाना PPE, PA6, PA66, PC, PCT, HDPE यस्तै यस्तै बोरामा २५ किलो भरेर सिलाउनुपर्ने थियो । २५, ३० वर्ष पुरानो मेसिनहरु रे सबै । नेपालमा यति त गर्न सक्थ्यो त सरकारले, नेपालमै यस्तो कारखाना भैदिए आधा कम पैसा दिए पनि नेपालमै गर्थे नि भन्ने सोच आयो । </div><div><br></div><div>कोरिया सोचेको भन्दा फरक छ, पैसा त छ तर दुख लास्टै छ । भाषाको समस्याले हातको इशारा सिक्नुपर्छ । इपिएसमा ३९, ४० ल्याएर पास गरेर के गर्नु ! यहाँ पुरै ठाडो बोलिले गर्दा फिटिक्कै नबुझिने । सुरुमा त खाना नै वाक्क आउने, पछि भोकमा खाइने नै भयो जसोतसो । देशमा रोजगार नपाउनाले विदेशीको गुलामी हुनुपरेको छ । नेपालमा फलानो कोरिया छ रे भन्दा वाउ लाग्थ्यो, आज आफ्नो हालत हेर । विदेश भनेको विदेश हो । सकेसम्म आफ्नै देशमा गरौं, म त अब कार्यकाल सकेर नेपाल गएपछि नफर्किने, अरु देश त झन नजाने, साना उद्योग भएपनी दोकान नै भएपनी संचालन गरेर बस्ने भन्नेअठोट लिएको छु ।<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhizwq99wrF6de6Ul1yqVJ_6-yKZpTjBNCvwrsvbr-v_tyiiQVYxwfuApwLRQk55EmBChBV8e1OojsK5X2GNOJVXEXVi67lcjKk5SPv3HY_-KOAikDA0DQ2LhFFC32ecOyQ2WDnoWklUL6l/s1600/1688086116528010-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhizwq99wrF6de6Ul1yqVJ_6-yKZpTjBNCvwrsvbr-v_tyiiQVYxwfuApwLRQk55EmBChBV8e1OojsK5X2GNOJVXEXVi67lcjKk5SPv3HY_-KOAikDA0DQ2LhFFC32ecOyQ2WDnoWklUL6l/s1600/1688086116528010-0.png" width="400">
</a>
</div></div>आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-21476963610542406282023-03-02T08:49:00.000+05:452023-03-02T08:50:56.715+05:45ccvi आएपछाडी finally, ccvi पनि आयो तर तालिम भने गर्न पाएको छैन । भैसेपाटी तालिमकेन्द्रमा फोन गरे, भोलि गर्नुस् भाइ आज बिजि छौ अरे, भोलिपल्ट गरे, १ घण्टा पछि गर्नुस् अरे, १ घण्टा पछि गरे बल्लतल्ल एक महिना अगाडि तालिम सर्यो तर पनि एक महिना भन्दा बढी चाहिँ कुर्नैपर्ने भयो । यस दौरानमा सँगैका साथीहरू निकै कोरिया पुगिसकेका थिए । नेपालमा अरु त ठिकै हो, पैसाकै समस्या धेरै हुने, कहिले विदेश जान पाइएला भन्ने मनमा हुने । विदेशमा दुख छ थाहा छ तर आर्थिक अभाव र सामाजिक विभेदका कारण नेपालमा भन्दा केही समय विदेशमै कमाएर फर्कौ भन्ने हुदोरहेछ ।<div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQWrTZwR72EZaVSR55JlLiNafLAFaqSa2gis04Wx3tMbHVHkvptrIdGEt8vgsSZs8mAei6wxc7jlW6KUaOiW9K1KS6dqll1855leAhE7fzD6e0sfCr3q9lB9yRSOpBrrZFzrvHIhbw2xCw/s1600/1677726351458479-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgQWrTZwR72EZaVSR55JlLiNafLAFaqSa2gis04Wx3tMbHVHkvptrIdGEt8vgsSZs8mAei6wxc7jlW6KUaOiW9K1KS6dqll1855leAhE7fzD6e0sfCr3q9lB9yRSOpBrrZFzrvHIhbw2xCw/s1600/1677726351458479-0.png" width="400">
</a>
</div><div><div>१ महिनापछि बल्ल तालिमको मिति आयो । विहानै गाउँबाट जिप चढेर कुश्मा पुगे । कुश्मादेखी पोखरा पुगेर साथी कबिराजसँग भेटेर दुवैजनाले रात्री बस बुक गर्यौं । रात्री बसले बिहान ५ बजे कलंकी पुर्याइदियो । कलंकी देखि हामी एकान्तकुना हुँदै पाटन अस्पताल गयौं । विहानको बल्ल ६ बजेको थियो, ८:३० मा मात्र बल्ल मेडिकल चेक भयो तर साथिको कोरियन मैत्री अस्पतालमा मेडिकल भएकाले उ चाहिँ चारदोबाटो गयो र करिब ११:३० सम्ममा मेरो काम सकिएपछी गावहाल शाखामा रहेको नेपाल बैंकमा पुगेर दुवै जनाको सिसिभिआई फर्म शुल्क वापतको रु. ७,८००/- बुझाएर दुवैजना ग्वार्कोमा भेटेर खोप लगएको qr code बनायौं । त्यसपछी भैसेपाटी पुगेर होमस्टेमा बास बस्यौ ।</div><div><br></div><div>तालिम जम्माजम्मी ६ दिनको थियो । तालिमको खाना खाजा चाहिँ गतिलो थिएन । धेरैलाई वान्ता हुने, पखाला लाग्ने गरेकाले डर लागेर थोरै मात्रै खादा पनि तालिम सकेको दिन मलाई पनि फुड पोइजन भयो, जुन कुराले एकदमै दुखित बनायो । आइतबार पाटन र कोरिया मैत्री अस्पताल पुगेर मेडिकल रिपोर्ट लिएपश्चात ग्वार्कोमा रहेको इपिएस कार्यालय पुगेर सिसिभिआई फर्म भर्यौ अनि फेरि रात्री बसमै पोखरा आयौं । पोखराबाट साथी सोही दिन म्याग्दी गयो म चाहिँ त्यो दिन बसेर परिक्षणकालिन बाइकको लाइसेन्सलाई स्मार्ट लाइसेन्ससँग साटेर भोलिपल्ट घर आए । अब www.visa.go.kr मा भिसा चेक गर्ने अनि www.epsnepal.gov.np मा परपोजल र फाइनल चेक गर्ने काम हुनेछ ।</div></div></div>आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-41377456784376182912023-01-03T09:41:00.000+05:452023-01-03T09:47:29.676+05:45कोरियन भाषा र कोरियाको रहरसमाजले न्यून, मध्यम र उच्च भनेर धन सम्पत्तिको वर्गीकरण गरिदिएको छ । यसै विभेदको मारमा कैयौं युवाहरु हातमा योग्यता हुँदाहुँदै पनि अन्य विभेदहरुको मारमा अल्झिदै विदेशिन बाध्य हुन्छन् । तिनै विभेदको सिकारबाट अछुतो रहन म पनि कहाँ सकुला र! फाइनान्स विषय लिएर स्नातक (बिबिएस) को ट्रान्सकृप्ट र सर्टिफिकेट लिएपछी म पनि कोरिया श्रमिक बनेर जानको लागि भाषा पढ्न तिर लागे । त्यसैबेला कोरोना महामारीको विगविगीले गर्दा भाषा अध्ययन पनि रोकियो तर थुप्रै उतारचढावका बिच भाषा पढियो, अनलाइन क्लास लिइयो, ट्याबमा दिनहु Trial Exam दिइयो र काठमाडौ पुगेर परिक्षा दिइयो । त्यसपछि शहरको कोलाहल छोडेर विहे गरेर गाउँ आइयो । विवाहको साझ नै रिजल्ट आउट भयो र पास भएपश्चात मेडिकलको लागि फेरि काठमाडौ गएर सम्पुर्ण कुराहरु जस्तै: मेडिकल, बैंकिङ काम, रोजगार आवेदन फारम इत्यादी गरियो । ३ महिनापछी issue को काम अगाडि बढ्यो । भाग्यवस एउटा कम्पनीले hire गर्यो अनि labour contract पठायो । पहिले पहिले labour contract मा हस्ताक्षर गर्न काठमाडौ ग्वार्को नै पुग्नुपर्थ्यो रे तर आजकल जानु नपर्ने रहेछ, auto signed हुदो रहेछ । आइडिमा signed देखाएपश्चात भैसेपाटिमा तालिम गर्नको लागि बैंकमा ६३$ बराबरको नेपाली रु. ८,३७०/- बुझाएर फर्म भरियो । तर यो महिना पुस हो, तालिमको मिति भने चैत्रको अन्तिम तिर मात्र परेको छ । चाडै ccvi झर्यो भने फेरि सार्न मिल्छ मिल्दैन थाहा छैन । न्यून र मध्यम वर्गीय युवाहरुको एउटा सपनाको कर्मथलो कोरियाले निराश नपारोस्, अब परिक्षा दिने साथीहरूलाई पनि शुभकामना ।<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMeteDDe-7C7bZXr9CxFonw231ixEvFw0ZPRi-M_7W_jNMXOUXhCFT6olOAfq8SL0sL_ScVxc2aBw0IIXsUeR9ZfrGMILZv-MmVb3UG-fdpgiutKa2WrlpXDmTafk-EItkCtc7RDWoIQ4v/s1600/1672718542879928-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMeteDDe-7C7bZXr9CxFonw231ixEvFw0ZPRi-M_7W_jNMXOUXhCFT6olOAfq8SL0sL_ScVxc2aBw0IIXsUeR9ZfrGMILZv-MmVb3UG-fdpgiutKa2WrlpXDmTafk-EItkCtc7RDWoIQ4v/s1600/1672718542879928-0.png" width="400">
</a>
</div>आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-22419499341821568902022-01-08T12:43:00.005+05:452022-12-16T12:50:28.807+05:45मनकाे भाइरस अनि काेराेना<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6KMAyvaT78o57UsyW-wdien5zcuK9DXFkYKu7WXujU1l52ysG7DgOtV1-OD8OVSpD7PIU8IdUJRg4TCf9EfHoSNOOIbGNKZ3UUBa_Hkb_Ygc-KZbMc0w5zZWgnJ2VjLlDXdZ2Xo7SHVwU/s1600/1671174322512684-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6KMAyvaT78o57UsyW-wdien5zcuK9DXFkYKu7WXujU1l52ysG7DgOtV1-OD8OVSpD7PIU8IdUJRg4TCf9EfHoSNOOIbGNKZ3UUBa_Hkb_Ygc-KZbMc0w5zZWgnJ2VjLlDXdZ2Xo7SHVwU/s1600/1671174322512684-0.png" width="400">
</a>
</div><p style="text-align: left;"></p><div style="text-align: left;"><div class=""><div class="ecm0bbzt hv4rvrfc ihqw7lf3 dati1w0a" data-ad-comet-preview="message" data-ad-preview="message" id="jsc_c_mg"><div class="j83agx80 cbu4d94t ew0dbk1b irj2b8pg"><div class="qzhwtbm6 knvmm38d"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v b1v8xokw oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><div class="kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q"><div dir="auto" style="text-align: start;">कोरोना भाइरसको हल्लाले बजारभरी सन्नाटा छाएको छ त्यस्तै जस्तै यो मनमा पनि । मनलाई हलचल बनाइदिने आकृती सँग मेरो वाक रोमान्स भएको छैन । दिमागले पनि त्यस्तो कुनै स्वादको अनुभुती गर्न पाएको छैन । वास्तविक जिन्दगीको भाइरसले व्यापार अनि मेरो मन भित्रको यस्तो भाइरसले शब्द लेख्न पनि जुरेको छैन । यस्तै यस्तै भएर हिजोआज कसैलाई पनि पर्सनल म्यासेज गएका छैनन् न त कुनै कहानी पाण्डुलिपी बनेका!!</div></div><div class="cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql o9v6fnle ii04i59q"><div dir="auto" style="text-align: start;">आज शनिबार बेरोजगार भएर सुतेर निदाउन आट्दै थिए, त्यतीनै खेर "टिङ्ग" फेसबुकको मेसेन्जरमा एउटा म्यासेज आयो । को भनेर हेरेको, ३ महिना पहिलाको अपरिचित तर त्यसपछी परिचित भएकि एउटि केटि थिई । </div></div><div class="cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql o9v6fnle ii04i59q"><div dir="auto" style="text-align: start;">उसको म्यासेजमा यस्तो थियो "मेरो हासी रहने बानीसँग उसलाई डाहा लाग्छ अनि हसाउने बानी चाही आहा रे। यो भनाइ कस्को हो?" </div></div><div class="cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql o9v6fnle ii04i59q"><div dir="auto" style="text-align: start;">एकपटक त अचम्म लाग्यो, सुने जस्तो लाग्छ, हत्तेरिका</div><div dir="auto" style="text-align: start;">यी शब्दहरु त अरु कसैको नभएर मैले 6/7 पटक सम्म छाटकाट गरेर मिलाएको वाक्य थियो, वास्तवमा कुनै भनाइ थिएन, यो त हरेक प्रेमिल मनहरुको ढुकढुकिको आवाज थियो । </div></div><div class="cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql o9v6fnle ii04i59q"><div dir="auto" style="text-align: start;">उनिसँग भेटभएपछी जीवन अलिक रङ्गिन बनेको छ । रातको १, २ बजेसम्म फोनमा गफ गरिरहन मन लाग्ने आदत बनेको छ । रातभर फोनमा बोलेर उसले म सँग एउटा ईतिहास रचेकी छे । इतिहासको के कुरा गर्नु, मायामा ठुल्ठुला ईतिहास नै रचिन्छन् । प्रसिद्द कहानी रचिन्छन् । </div><div dir="auto" style="text-align: start;">त्यसो त यो मेरो पहिलो प्रेम भने होइन तर अन्तिम प्रेम बनाउने कोसिस जारी छ । जिन्दगी जसरी नि चल्छ भन्ने धारणालाई मिल्क्याएर जिन्दगी रंगिन बनाउनुपर्छ भन्ने आभाष भएको छ । आफ्नै अलग्गै संसार बसाउने अनि अनगिन्ती रहरहरुलाई पूरा गर्ने ठूलो लक्ष्य काधमा छ । कैयौ पटक मुटाव र मेलका क्षणहरु संगाल्न मनपर्छ । प्रेम अन्धो हुन्छ भन्ने उखानलाई फेर्दिन उत्सुकता छ ।</div><div dir="auto" style="text-align: start;">हेरौ केके हुन्छ।</div></div></span></div></div></div></div></div>आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-79622146223533326472022-01-08T12:41:00.007+05:452022-12-16T15:07:07.818+05:45मनका रहरहरु<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl5t0EbZtFBSEY1kqqyLt4xte5LEOTyFnFiF64pogSIweZoHlVA7UImV6iVGuez0WHJPu4i34PPbLUCEcuOEATD06EDwZoUKQdh-CYAL-xA5tkllT7iEWfQdwe-SNr5MKeWcYglGEMfyxZ/s1600/1671182522512207-0.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;">
<img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl5t0EbZtFBSEY1kqqyLt4xte5LEOTyFnFiF64pogSIweZoHlVA7UImV6iVGuez0WHJPu4i34PPbLUCEcuOEATD06EDwZoUKQdh-CYAL-xA5tkllT7iEWfQdwe-SNr5MKeWcYglGEMfyxZ/s1600/1671182522512207-0.png" width="400">
</a>
</div><div style="text-align: justify;"></div><p style="text-align: left;"> <span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v b1v8xokw oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto">थियो
थिएन खै मनका रहरहरु त तर, उनी भेटिएपछी अनगिन्ती छन् प्रेमका रहरहरु । म
काले दिलवाले उनी हल्का काली तर मन लोभ्याउने वाली । बिहान उठेपछि राती
ननिदाउन्जेल सम्म मलाई उनी चाहिन्छ, उनलाई म । फुर्सदमा सुरु गरेको प्रेम
सम्बन्ध अहिले अतिव्यस्त हुँदा पनि उस्तै गाढा छ । सम्बन्ध भनेकै गाढा
राम्रो फिका त चियापत्ती होला, मलाई चियापत्तीवाला सम्बन्ध मन पर्दैन । म
मान्छे दुब्लो छु पातलो छु तर कडा छु, हरेक इच्छाएको कुरामा मलाई 100%
चाहिन्छ, कि त म सुरु गर्दै गर्दिन कि त म पूरा नगरी छोड्दै छोड्दिन । एउटा
मध्यम वर्गीय नेपाली समाजमा हुर्केको भएतापनी मेरो परिवारमा मलाई भरिपुर्ण
बनाएर हुर्काइएको छ त्यसैकारणपनी अलिक घमण्डी त म छु नै तर बेवफुक भने हैन
। मलाई कसको कदर गर्ने कसलाई वदर गर्ने राम्रो सिकाइएको छ । उनि मेरो
प्रेमको लायक थिइन् म उनको, बाँकी दुनिया र समाज के बोल्छ मतलवको विषय छैन र
त्यसमा हाम्रो रुचि पनि छैन । हिजो भर्खर जस्तो लाग्छ हाम्रो परिचय भएको
तर कति चाडो वर्ष वितेछ, मनपर्ने मान्छेसँग हिड्दा बाटो छिटो र सजिलोसँग
काटिन्छ भनेको यहि होला । मेरो जिन्दगीको गाह्रो समयनै यो वर्ष थियो झनै
सजिलोगरी यो वर्ष काटियो । यसैगरी बाकी जिन्दगी खुशीहुँदै दुखी हुँदै जे
सुकै तर उनिसँगसँगै विताउने चाहना छ, र यसमा पनि मलाई 100% चाहिन्छ ।</span></p>आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-13244788136043992462021-05-12T13:34:00.005+05:452021-05-12T13:44:06.264+05:45जिन्दगी र साथी <p>-Surakha Gurung</p><p>Prithvi Narayan Campus, Pokhara</p><p> <br /></p><p>सोचे जस्तो जिन्दगी त भगवानको पनि थिएन होला, हाम्रो पनि त छैन। रुदै सुरु गरेको जीवनको रुदै अन्त्य हुन्छ । खुशी हुने त जिन्दगीको यात्रामा नै त हो नि । </p><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtShxxrT8wb4UvUsD-AsnXZ8vSgAOA0cVYoQRxzUprj_AEelUGAHhqA01X-LpkJF4zgaf0KaXHtN9FsAjMfJJtEUmLmxxyv_1UnN3MOQWx8pclFn_W5klRt_ygCmqHJM7Alnymy0tFgeh3/s1280/20210512_134306.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtShxxrT8wb4UvUsD-AsnXZ8vSgAOA0cVYoQRxzUprj_AEelUGAHhqA01X-LpkJF4zgaf0KaXHtN9FsAjMfJJtEUmLmxxyv_1UnN3MOQWx8pclFn_W5klRt_ygCmqHJM7Alnymy0tFgeh3/s320/20210512_134306.jpg" width="320" /></a></div><br /><p></p><p>जिन्दगीमा खुशी तिम्रो परिवारले मात्र दिनसक्छ भन्ने त भ्रम मात्र हो नत्र त अनाथलयको बच्चाहरु खुशी छैनन् होला!जिन्दगीमा आउने हरकोहि मान्छे खास हुन्नन् तर जो खास हुन्छ नि उ नै जिन्दगी लाग्न थाल्छ ।परिवारको माया आफ्नो ठाँउमा छ र उसको माया पनि आफ्नै ठाँउमा छ। हिजो अस्ति चिनेको,भेटेकाे भएतापनि उसलाई बच्चा बेला देखि नै चिनेको जस्तो लाग्छ। उ सँगको कुराकानी नै मेरो रिसको औषधि बनिदिन्छ अनि दुखको साथ पनि । रिसाउदा फकाउने र रुदा सम्झाउने मान्छे भए पछि जिन्दगी त त्यसै रमाइलो लाग्न थाल्दो रहेछ । जिन्दगीको हरेक दु:ख पनि सहन सक्छु जस्तो लाग्दो रहेछ र सहन पनि सकिदो रहेछ । मैले उसको साथ त्यति बेलामा पाए जब मलाई कसैको साथको जरुरत थियो । उसले फिका लागिसकेको जिन्दगी फेरि रंगिन बनाइदियो । बिस्तारै सबै जना म बाट टाढा हुँदै गए तर उ भने झनै नजिक हुँदै छ । जुन साथीहरु बर्षौदेखि मेरो साथमा थिए आज सबै टाढिए तर अहिले उ नै मेरो bestfriend बनिसकेको छ । Care, Love,Guide सबै गरिदिन्छ मेरो आमाले जस्तै । आमाको माया अहिले पनि उत्तिकै छ । तर साथी, आमा दुवैको माया उसले दिएको छ । दु:खमा साथ दिएको उसले सुखमा साथ दिन्न होला भनेर त म सोच्न पनि सक्दिन। समय सँग सँगै उसको माया कहिल्यै कम नहोस् दु:ख सुख त जिन्दगीमा सगै कटाउला नि है! बस् सास रहुन्जेल साथ दिनु माया कहिल्यै कमि हुन नदिने मेरो वाचा भयो । </p>आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-1283499533804473082021-04-03T20:01:00.003+05:452021-04-03T20:01:54.677+05:45उनी<p style="text-align: left;"></p><div style="text-align: left;"><div class=""><div class="ecm0bbzt hv4rvrfc ihqw7lf3 dati1w0a" data-ad-comet-preview="message" data-ad-preview="message" id="jsc_c_y6"><div class="j83agx80 cbu4d94t ew0dbk1b irj2b8pg"><div class="qzhwtbm6 knvmm38d"><span class="d2edcug0 hpfvmrgz qv66sw1b c1et5uql lr9zc1uh a8c37x1j keod5gw0 nxhoafnm aigsh9s9 d3f4x2em fe6kdd0r mau55g9w c8b282yb iv3no6db jq4qci2q a3bd9o3v knj5qynh oo9gr5id hzawbc8m" dir="auto"><div class="kvgmc6g5 cxmmr5t8 oygrvhab hcukyx3x c1et5uql ii04i59q"><div dir="auto" style="text-align: start;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxJDAT3we0dTm8WCMQPG0Grrqag4p-c2KWReKNB-6SEeNH-n6gM1K6kk5dG1tsoZ_DosBbBTnhSLsNTxaClyh6eSqkDQxdyOUiZZu3saAli_GmuPhNU_o8A-h0Ny5Qe5ygWDku29TMzrWO/s640/woman-3583679_640.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="aakash articles" border="0" data-original-height="426" data-original-width="640" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxJDAT3we0dTm8WCMQPG0Grrqag4p-c2KWReKNB-6SEeNH-n6gM1K6kk5dG1tsoZ_DosBbBTnhSLsNTxaClyh6eSqkDQxdyOUiZZu3saAli_GmuPhNU_o8A-h0Ny5Qe5ygWDku29TMzrWO/w320-h213/woman-3583679_640.jpg" title="aakash articles" width="320" /></a></div><br /> </div><div dir="auto" style="text-align: start;">१६/१७ की चुलबुल अानीबानी, वर्षौ पछि उनी सँग भेटेको थिए । पहिला भन्दा अलि राम्री भएकी, बोली उस्तै थियो कुनै परिवर्तन थिएन तर परिवर्तन भएको म थिए । वर्षौ अघि कुनै वास्तै नलाग्ने उनी प्रति आज मोह जागेको थियो । म तिर खासै नजर नफालेकीले मलाई झन नियाली नियाली हेर्न मजा भएको थियो । एक सेकेन्ड भएपनि पुरूष हुनुको चरितार्थ लोभी नजर नै रैछ भन्ने विश्लेषण गर्न पनि भ्याइहाले । सायद त्यतीनै खेर कसैले मेरो तस्विर लिइदिएको भए मेरो अनुहारको भाव कस्तो भएको थियो होला, खुल्दुली निकै उत्तेजक लाग्छ । सायद यसरी नानाथरी सोचेर एक्लै रमाउने संसारका सिमीत मान्छेहरूमध्यको टपमा मै हुला । सोचाई जेसुकै भएतापनि आचरणले त्यतीविधी क्रेजी स्वभावको कहिल्यै हुन जानिएन । माया प्रकट गर्न पनि जानिएन, तिम्रै त हु खालको आभाष दिलाउन पनि जानिएन । कसैले संसारकै सबैभन्दा लठेब्रो को ? भनेर नसोध्ला तर सोध्यो भने 'मै त हु' भन्न मन लागेको छ । भएभरको मानसिक इफोर्ट लगाएर अलिकति भएपनि उनीजस्तै चुलबुल गर्न मन लागेको छ । एपिजे अब्दुल कलामले 'सपना त तिनै हुन्</div><div dir="auto" style="text-align: start;">जसले निदाउन दिदैन' भनेको यहाँ प्राक्टिकली रिअलाइज भइरहेछ । खै केके भयो, तन आधा, मनमा बाधै बाधा । झम्टेर अँगालो हाल्न नमिल्ने, यस्तै छोड्दिउँ है !!!</div></div></span></div></div></div></div></div>आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-65331360635585340392020-07-31T19:42:00.001+05:452020-11-05T17:34:26.709+05:45झन्झनाहट<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv7rNBbrO96jfl3R4R57Pl_XRmN6NoIH2Zc7ZL2TfrwP-c0SbKzQ3ZmB1j_CIfRSBMUGJL9dL22hL7HlDG73P1ben4VYGeaqLZ0G8Cww71opomhzrK8pkNsdCZRi0WgDsR2l3Uf745zco_/s1920/brain-2146157_1920.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img alt="झन्झनाहट" border="0" data-original-height="987" data-original-width="1920" height="328" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv7rNBbrO96jfl3R4R57Pl_XRmN6NoIH2Zc7ZL2TfrwP-c0SbKzQ3ZmB1j_CIfRSBMUGJL9dL22hL7HlDG73P1ben4VYGeaqLZ0G8Cww71opomhzrK8pkNsdCZRi0WgDsR2l3Uf745zco_/w640-h328/brain-2146157_1920.jpg" title="झन्झनाहट" width="640" /></a></div><br /><div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on"><br style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span face="Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-size: 14px;">जसरी होस् नजिक हुनै थियो, सोचेको जस्तो त्यसै</span><br style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span face="Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-size: 14px;">त्यती सजिलो गरी नहुने । इन्टरनेटको पहुँच सम्म पुगेर</span><br style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;" /><span face="Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-size: 14px;">प्रश्न सोध्दै थिए, अहँ घतलाग्दो जवाफ कहा मैले</span><span class="text_exposed_show" face="Helvetica, Arial, sans-serif" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-size: 14px;"><br />पाउनु !<br />एक प्रकारको डर तिमीमा विदितै थियो, म ठ्याक्कै<br />विपरित ! डर नै नमान्ने । कताकता भेटघाटका घडिहरू<br />पालो र पैचो जस्तै कहिले तिम्रो कहिले मेरो -समय<br />नमिल्ने भएको थियो । केहीबेर विगतमा रम्ने अनि<br />सम्हालिएर मुस्कुराउने बाहेक बचेका खासै केही थिएनन्<br />।<br />सायद मानसिकतामा धेरै हिच्किचावट पनि<br />थपिएको थियो । मैले पहिला बोलाउनुपर्छ, मै फोन<br />गर्नुपर्छ जस्ता दुखेसोका झन्झनाहट झनै कसिएर<br />जेलिएका थिए । एकिनै गरेर सम्बन्धको हालैको<br />लोकेसन यकिन नभएपनि सम्बन्ध खोली हुन्थ्यो भने<br />अहिले बगरतर्फ तिरमिराउदै किनारा तर्फ गइरहेको<br />थियो ।<br />तर अफसोच यस्ता विश्लेषण खै म ककसको गरेर सक्थे ,<br />सम्बन्ध फेरी पनि खोली मान्ने हो भने अनगिन्ती<br />मुहान जो जोडिएका थिए । एकको अभावले मायै<br />रित्तो कसरी हुन्थ्यो र ! मनै दु:खी केका लागि पो<br />बन्थ्यो र ! बिचका हरफ त आफै गितको भावमा<br />बहकिएर निस्केका थिए ।<br /># EnjoyWithEmotions<br />Stay smile, stay healthy</span></div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-82245260914251172592020-05-24T13:42:00.001+05:452020-05-24T13:42:37.761+05:45गाँउमा लभ गर्ने शैली<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div style="text-align: justify;">
<img alt="गाँउमा लभ गर्ने शैली" height="425" src="https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn%3AANd9GcTFZVx-4vDy8gE4z5FqazJ6KPVXwGtTIOvH4CPoeXgluhWKvvBK&usqp=CAU" title="गाँउमा लभ गर्ने शैली" width="640" /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">गाउँमा एनसेलको नेटवर्क खत्तम नै थियो, त्यसैले नेपाल टेलिकमको प्रीपेड सिमकार्ड लिएर बन्दोबस्त गरेका थियौ । यो पनि बेस्ट त थिएन तर गुड भन्न मिल्ने थियो । याद भन्दा बढी टेक्स्ट मेसेजिङको लत लागेको थियो, याद उसको भन्दा बढी मेसेजको आउथ्यो । भन्न नहुने हो तर खै मस्तिष्क र दिलको सहकारिताले गर्दा होला, माया छ भन्ने स्वीकार नगर्दा नगर्दै पनि उ मेरो खुशी हुने स्रोत हो भन्न चाहिँ पर्ने जस्तो अवस्था </span><span class="_5mfr" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t6f/2/16/1f602.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😂</span></span><span class="_5mfr" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t6f/2/16/1f602.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😂</span></span><span class="_5mfr" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t6f/2/16/1f602.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😂</span></span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"> फेसबुकको पास्वर्ड साटासाट गरिसकेपछी एकदमै लिमिटेड भएको अनुभव भयो । भएभरका पुराना म्या</span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">सेज कन्भर्सेसन डिलिट गरेर केटाकेटा सँग च्याट गरेको मात्रै बाकी राख्नुपर्ने <span class="_5mfr" style="font-family: inherit; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t6f/2/16/1f602.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😂</span></span> तर ट्याग, मेन्सन इत्यादी देखावट नगर्ने भएकोले कसैको शंका सँग शंका मान्नुपर्ने छैन । न मेरो तस्विरमा उसको लाइक, न मैले उसकोमा <span class="_5mfr" style="font-family: inherit; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t6f/2/16/1f602.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😂</span></span> मज्जाको रिलेसनसिप <span class="_5mfr" style="font-family: inherit; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t7/2/16/1f495.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">💕</span></span><span class="_5mfr" style="font-family: inherit; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t7/2/16/1f495.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">💕</span></span></span></div>
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"><div style="text-align: justify;">
सँगै हुदा पनि सिधा भएर <span class="_5mfr" style="font-family: inherit; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t6f/2/16/1f602.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😂</span></span> नौलो व्यक्तिसँग जस्तो सन्चोविसन्चो, परिवार बारे सोधासोध गर्दै गर्दा चियो नै गरेपनी शंका गर्ने ठाउहरु त अँध्यारो साघुरो बनाएको थिए । फोनमा कुरा गर्दा घरकाले थाहा पाउँछन् भनेर म्यासेजमा बोल्ने गरेको स्मार्ट तरिकाले पनि धित नमार्ने थियो । तर यस्तै चलिरहेछ......</div>
</span></div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-86362691722326931332020-05-10T21:04:00.001+05:452020-05-10T21:07:08.539+05:45प्रेमका सपनाहरु<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div dir="ltr">
</div>
<div style="text-align: justify;">
तिमी सँग रहदा समय ढिलो चलोस् भन्थे, यथार्थमा साच्चै मलाई कुनै हतार थिएन । तिमीलाई हेर्दै मुसुमुसु आँखा डुलाउनुको मजा बेग्लै थियो । तिमीले पनि आखाँ जुधाईदिए हुन्थ्यो नी भन्ने झिनामसिना लोभी इच्छाहरू मनमा छचल्किन्थे पनि ! म अरू सँग रहदा बोल्दा तिमी पनि कताकता जलिरहेकी हुन्थ्यौ तर त्यो पल मलाई मज्जा लाग्ने गर्थ्यो । यत्तिकै बसिरहेकै बेला पनि लज्जा भरिएको मन्द मन्द मुस्कान तिम्रो साच्चै हृदयस्पर्शी थियो । मैले सम्झनामा यस्तै यस्तै कुराहरूलाई डुलाईरहेको हुन्थे, दिवास्वप्न देख्दादेख्दै निदाईसकेको हुन्थे । तिमी पनि आजकल अलि खुल्दै आइरहेकी थियौ, थोरै थोरै ठट्टा थप्न जानिसकेकी थियौ । हसिलो स्टिकर च्याटको बिचबिचमा मैले पनि पठाउन थालिसकेको थिए । तिमीले प्रस्ताव स्विकार्न Ghajini को आमिरलाई झै मलाई हतार थिएन, वस एक हा कि गुजारिस भन्दै डायरी भर्नु पनि थिएन । मलाई थियो त केवल यसरि नै तिमीसँग अप टु डेट हुन, साथमा साथ भन्दा पनि दुखमा हात दिन सुखमा सँगै मात्तिन मन थियो । अझै पनि छ, रहिरहनेछ । एक चोटी माया भरिएको कामुक मुस्कान मेरो लागी छोडिदेउ...<br />
<img alt="प्रेमका सपनाहरु" height="426" src="https://p1.pxfuel.com/preview/13/432/978/heart-bare-dream-love.jpg" title="प्रेमका सपनाहरु" width="640" /></div>
</div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-79584113436757897472020-05-07T10:40:00.000+05:452020-05-07T10:43:37.254+05:45म कुनै दिनको भावमा विलिन थिए<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin-bottom: 6px;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<i>एक टकले लज्जामुखी अनुहारभरी नियाल्दै तिम्रो हात कुनै वहानाले समाउदै थिए, तिमी झन त्यसलाई कसिलो बनाउदै थियौ । मलाई हुनुसम्मको मज्जा र लज्जा त्यतिखेर लागेको थियो । तिमी सँगको त्यो वासना सायदै अरू कसैको हात समाउदा फिल भएको होला । आफैलाई आत्म नियन्त्रणमा राख्दै औला औला गरेर सिंगो हात स्वतन्त्रतामा ल्याएको थिए । मैले अलिक बढिनै आकर्षण र नियन्त्रणहरू अनुभव भोग गरेको कारण उपहासको हासो हासेरै भएपनि त्यसलाई अगाडि बढ्न दिइन । म प्रतिको अबोध आकर्ष<span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;">ण देख्दा म अचम्मित त छदै थिए । त्यसपछिको हाम्रो मौनताले मलाई अलि अप्ठ्यारो महशुस गराएको थियो । मोहाइलमा घडि हेरे ३ बज्न आटेछ । रेष्टुरेण्टको अर्को टेबुलमा मेरो हाइस्कुल पढ्दाको साथी आएको रैछ, नजर लुकाउदा लुकाउदै पनि उसले देखिहाल्यो, मैले मनमनै उसलाई गाली गरे । तिमीलाई एक्लै कुराउदै म उ सँग एक छिन गफ गरेर आउदा अर्डर आइसकेको थियो तर...</span></i></div>
<div style="text-align: left;">
<i><span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;"></span></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;"><span style="font-family: inherit;"><i>तिम्रो आखा भरिको आशुले मलाई खल्लो बनायो । तिमी मेरो मोबाइल फोनमा केही पढ्दै थियौ, मलाई धेरै सोच्नु परेन । 'यो private number भन्ने को हो?' तिमी रिसाएकी थियौ, म सँग कुनै जवाफ थिएन, सरासर मोबाइल फोन लिए अनि 'कोहि होइन' भने । िनस्किने बेला फेरि प्रश्न गरेकि थियौ, मेरो जवाफ उहि थियो । यसपाली निकै उग्र रूपमा प्रस्तुत भएकी थियौ, म केही बोल्नु अगावै मलाइ धकेलिदिएकी थियौ अनि म रिसाउदै ट्याक्सी रोकेर कोठा पुगिसकेको थिए ।</i></span></span></div>
<span class="text_exposed_show" style="display: inline; font-family: inherit;"><i>
</i></span>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: helvetica, arial, sans-serif; font-size: 14px; text-align: left;">
<div style="font-family: inherit; margin-bottom: 6px; text-align: justify;">
आज एक्कासी चार वर्ष पछि तिमी सँग जम्काभेट हुदा म कुनै दिनको भावमा विलिन भएछु । आखा जुधेछन्, मन बोलेछ तर हामी बोल्न सकेनछौ । तिमी टाढिएपछि मैले तिम्रो बारे केहि पनि खोजिन, सोधिन! सायद तिम्ले पनि । चार वर्षमै तिमी अर्कै भइछ्यौ, सिंदुर सजिएछन् । यतिखेर तिम्रो ४ वर्ष अघिको प्रश्नको जवाफ म सँगै थिइन् । मैले पनि विहे गरिसकेको थिए । धेरै हेराहार हुनु दुवैको लागि खतराको घण्टी थियो । हामी एकअर्कालाई चिनेको नचिनेझै गर्यौ बाटो लाग्यौ ।<br />
<img alt="म कुनै दिनको भावमा विलिन थिए" height="640" src="https://media.images.yourquote.in/post/large/0/0/5/415/xBJZ7243.jpg" title="म कुनै दिनको भावमा विलिन थिए" width="640" /></div>
</div>
</div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-37789390602733640652020-05-06T08:42:00.000+05:452020-05-06T08:42:11.426+05:45तिम्रो याद <div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">हरेक पल्ट जब सोचमग्न हुन पुग्छु, मुस्कुराउछु एक्लै एक्लै लजाउछु । कोहि मलाई हेर्दै पो छ कि ! </span><span class="_5mfr" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/tee/2/16/1f601.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😁</span></span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"> सम्हालिन्छु । हरेक पल्ट जब तिमीसँग हुन पुग्छु, सधै यसरी नै तिमी सँगै हुन पाउ आशा माग्छु ! </span><span class="_5mfr" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/te/2/16/1f612.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😒</span></span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"> भावुक हुन्छु, कतै तिमीले यो नोटिस गर्यौ कि भन्दै सम्हालिन्छु अनि फेरि मजाक नै मजाक सुरु गर्छु । म पढ्न थाल्छु तिम्रा ती नयनभरी छरिएका दोधारेपनहरु । म भेटाउछु इमोस्नल फिल वाला प्रेम, थोरै वासना, अलिक बढी शालिनता, इमान्दारिता अनि छेवैमा त्यो शङ्का ! </span><span class="_5mfr" style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t96/2/16/1f48c.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">💌</span></span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;">म्यासेन्जरको मजाक ठट्टा</span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"> भित्रै हामी जोडि बन्छौ,म तिमीलाई वेहुली बनाउछु । ठट्टा भित्रपनी तिमी लजाउने, डराउने, इमान्दार बन्ने गरिरहन्छ्यौ । म अझै गहिराइ छिचोल्छु तिमीपनि समर्थनमा आइपुग्छ्यौ <span class="_5mfr" style="font-family: inherit; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/t10/2/16/1f339.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">🌹</span></span> र त्यो बेला लाग्छ साच्चिकै खुला दिलले म सँग माया साटिदेउ, मेरो हृदय सजाइदेउ <span class="_5mfr" style="font-family: inherit; margin: 0px 1px;"><span class="_6qdm" style="background-image: url("https://static.xx.fbcdn.net/images/emoji.php/v9/ta1/2/16/1f60d.png"); background-repeat: no-repeat; background-size: contain; color: transparent; display: inline-block; font-family: inherit; font-size: 16px; height: 16px; text-shadow: none; vertical-align: text-bottom; width: 16px;">😍</span></span> तर तिमी रिसाउने डरले मैले ठट्टालाई ठट्टामै सिमित राख्छु र भन्छु 'अनि अरु सुनाउ' !! तिमी त्यही आग्रह मलाइ गर्छौ । मलाइ सोध्न आउदैन, भन्न आउदैन अनि स्टिकर चहार्छु । खै कुन पो पठाउ! अलिकती रोमान्टिक जुन लाग्छ त्यही पठाउछु । प्रतिक्रियामा तिमी फेरि लजाउन, इमान्दार बन्न सुरु गर्छौ, मलाई गिज्याउन मन लाग्छ ! जब तिम्ले हासेको स्टिकर पठाउछ्यौ मलाइ उहीँ तिम्रो किल्लर वाला मुस्कान याद आउछ । म यस्तै यस्तै साना चिजहरुमा फिल गरिरहेको हुन्छु, हराइरहेको हुन्छु अनि एक्कासी तिमीले सुत्न गए भनेर लेख्छौ, मैले हवस् भन्छु, थोरै खल्लो सोच्छु तर रात अबेर भएको घडिमा देखेर हतारिदै निदाउने कोसिस गर्छु । निदाइ पनि हाल्छु । तिमी सपनाहरूमा पनि म सँग समीप हुदा तिमी पनि कताकता थोरै त मलाइ माया गर्छौ भन्ने सोच्छु अनि आँखा मिच्दै विहानै उठ्छु र पर्खिरहन्छु कत्तिखेर साझ पर्ला अनि अनलाइनमा कुरा गर्न पाउला भन्दै.....</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: Helvetica, Arial, sans-serif; font-size: 14px;"><img alt="तिम्रो याद " height="425" src="https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn%3AANd9GcQ9kBUe2QtnG1HeYSRGjp5rruJNcpoGiCvMgzKfgGO2bqqJbj9v&usqp=CAU" title="तिम्रो याद " width="640" /></span></div>
</div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-61696470729308016272020-05-05T09:04:00.002+05:452020-05-05T09:25:16.676+05:45उच्छृंखल सपना<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">सिरानी उल्टो बनाएर यहि सपना तिमीलाई पनि पठाइदिउ कि झै उच्छृंखल </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">सोच पनि आयो तर फेरि सोचे सपना हुबहु जान्छ नै भन्ने के ग्यारेण्टी र ! </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">अन्तत: मैले त्यसो गरिन । मानिसको जिन्दगीमा आफ्नो भन्ने चिज भनेकै </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">सपना हो । हिजोआज सपनामा एकछत्र राज गरेर नयाँ सामन्तवाद कायम </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">गरेकी छ्यौ </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">एक्लै हुदा पनि भित्ता पढेजस्तो गर्यो तिमीलाई नै सोचेर बस्यो । मान्छेहरूको आखा छल्न, नाट्यशैलीमा आखा डुलाउन माहिर भएको छु । अरू छोडौ न, फिल्म हेर्दा पनि तिमी हिरोइन म हिरो !सोचाई पिच्छे तिमी नै तिमी । मनै भरी तिमी, आखा भरी तिमी र यो दिलमा पनि तिमी । </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">तिमी पनि मलाई यसरी नै माया गर्ने गर ! भविष्य सोचेर रम्ने गर ! थाहा </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">छैन हामी सँगै हौला नहौला तर अँगालोमा बाधिएको सोच्ने गर ! मलाई </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">सकेसम्मको बल गरेर फिल गर, तिमीलाई पनि मलाई जस्तै हुनेछ । </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">कल्पनामा डुब्ने बानी लाग्ने छ, साच्चै तिमीलाई पनि प्रेम हुनेछ । </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">प्रिती बस्नेछ ।</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<img alt="उच्छृंखल सपना" height="360" src="https://storage.needpix.com/rsynced_images/dream-1780725_1280.png" title="उच्छृंखल सपना" width="640" /></div>
</div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-29647839290494886822020-05-04T09:09:00.000+05:452020-05-04T09:12:19.539+05:45चित्र अनि चरित्र<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<img alt="चित्र अनि चरित्र" height="640" src="https://images.pexels.com/photos/1748653/pexels-photo-1748653.jpeg?cs=srgb&dl=fun-imagination-man-persion-1748653.jpg&fm=jpg" title="चित्र अनि चरित्र" width="512" /><br />
<div style="text-align: justify;">
<span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">चित्र भित्र चरित्र पक्कै जोडिएको हुदो हो र त ! चित्र हेरेरै व्याख्या </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">विश्लेषण गर्दा हुन् । सोचमग्न हुदै कलेजबाट फर्किदै गर्दा हिडाईको सुर </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">मा ताल थप्दा सोचेको थिए । लाग्दै थियो जस्तै कि म ठूलै युद्द जितेर </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">आइरहेछु, अनुहारमा चमक कालै भए पनि विचारमा चमक थपिएको थियो । </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">बाटैभरी भेटिने स्त्री अनुहार नियाल्दै थिए, आखा लोभी थियो तर मन पापी </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">कहिल्यै भएन, हुनुपनि हुदैन । एउटा अनुहारले अर्कोलाई प्रतिस्थापन गरिरहदा रहदै कोठा आईपुगेको रहेथे, अवस्था अब एकदम शान्त थियो । </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">मनमा कुनै हलचल थिएन, पुरानै व्यक्ति दिमागमा ताजा हुनुसम्म थिई । </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">सायद यहि ठूलो पागलपन र आशा थियो । मन अमिलो भयो, मनमनमा </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">सेन्टिमेन्टल धुन गुन्जायमान हुन लागे । मुख धुने निहु बाहेक कुनै विकल्प </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">थिएन तर कसैले पत्तो सम्म पाएन किनकी मैले लुकाएको थिए । यसको </span><span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">चित्र कहा कसले भेटाओस् ।</span></div>
</div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-78757539366900649632020-05-03T08:11:00.001+05:452020-05-03T08:39:16.645+05:45तिमी मनपरे पछि <div dir="ltr">
</div>
<div style="text-align: justify;">
तस्वीर zoom गरे अनि आँखामा आँखा जुधाए । तिम्रो याद हेर न !</div>
<div style="text-align: justify;">
मुस्कुराउनु भयो ? छैन भने मुस्कुराई हाल्नुहोला है ! कतै यो स्ट्याटस</div>
<div style="text-align: justify;">
तपाईलाई सम्झेर पो लेखे कि ! अन्दाज लगाइहाल्ने ठाउँ कति छ कति,</div>
<div style="text-align: justify;">
specially तिमी भन्ने मान्छेले अझै रेस्पेक्ट दिएर तपाईं ! पक्कै खास</div>
<div style="text-align: justify;">
छ । यो लेख विशेषगरी तपाईप्रतिको मेरो माया गर्ने तरिका हुन सक्छ । 'यति छिट्टै?' अह यो नसोच्नुहोस् १७/१८ त हुनुभयो होला !! हिहि actually तिमी भन्छु है फेरि, तिमी यो पढिरहेकी छ्यौ त्यसैले यदि</div>
<div style="text-align: justify;">
तिमीलाई मायाको अर्थ थाहा छैन भने सुन, यता हेर न, यो</div>
<div style="text-align: justify;">
तिम्रो</div>
<div style="text-align: justify;">
म प्रतिको</div>
<div style="text-align: justify;">
माया गर्ने तरिका हो, मलाई पढिराख । </div>
<div style="text-align: justify;">
<img alt="तिमी मनपरे पछि " height="640" src="https://p0.pxfuel.com/preview/676/947/653/note-dedicated-love-romantic-royalty-free-thumbnail.jpg" title="तिमी मनपरे पछि " width="640" /></div>
<div style="text-align: justify;">
तिम्रो तस्विर लुकिलुकी तिम्ले पनि थाहा नपाउने गरेर डाउनलोड गरेको थिए । जब म एक्लै हुन्थे, यताउता जताततै हेर्थे किनकी डर थियो, लाज हुन्थ्यो कसैले देखिहाल्यो भने हिहि तिम्रो lovely तस्विर ! वाह! यो~मुटु भन्छन् नि त्यही नीर सिरिङ्ग, माया जो भरिदै थियो । तिम्लाइ पनि यस्तै हुनु पर्ने, भएको छ कि, छ होला हिहि ! तिमीलाई मेरो मतलव कि तिम्रो तस्विरलाई vault भित्र सुरक्षित गरेको थिए । दुई दुई वटा पास्वर्ड राखेर यति जतनसाथ राखेको थिए कि अरुले भेटाउन त गाह्रै थियो । एप्लिकेसनपास्वर्ड राखे, त्यसमा फेरि पास्वर्ड राखे, एप त खुल्यो तर तिम्रो फोटो छ नि crush नामको फोल्डरभित्र बल्ल छ के । तिम्रो तस्विर हेर्दाहेर्दै कताकता मलाई झुठै भएपनी सपना देख्न मन लाग्छ, तस्विर zoom गरेर तिम्रो आँखामा आँखा जुधाउन मन लाग्छ । पहिले पहिले सक्दिन थिए तर धेरै प्रयाश पछि तस्विरमा त आँखा जुधाउन सक्ने भएको छु । वास्तविकतामा त खै ! म रातोपिरो नै हुन्छुहोला । भन्छन् नि माया गर्ने मान्छे डराउनु हुन्न तर जहाँसम्म मेरो कुरा गर्दा वन साइडेड!! नडराएर भो त ! कसैलाई जीवनमा पहिलो पल्ट मन पराएकोले पनि होला! के हुन्छ कसो हुन्छ केही पनि अनुभव छैन । आजकल रातै नविराइकन सपनाहरूमा पनि तिमीलाई देख्न थालेको छु । निद्रा पनिअबेर सम्म लाग्दैन क्या! तिम्रो सोचमा डुबेर । हुन त यो प्रेम यत्तिकै खेर जान्छ होला, तर जे होस् तिमी राम्री छ्यौ तिमीलाई जसले पनि मन पराउन सक्छ including म आफू पनि, मन पराउनु र माया गर्नु दुवै एकदम अलग कुरा हुन् तै पनि म तिमीलाई मन पराइरहेको छु र माया पनि गर्न थालनी गर्नेछु ! मैले कहि पढेको थिए 'खुशी हुने आत्मा हो, तन होइन' मलाई पनि यो सिद्धान्तले छोएको छ, तिमी म सँग नभएपनी मेरो अन्तरआत्मा तिमीलाई सम्झेर नै खुशी छ । यति भनिसकेपछी यो लेख काल्पनिक हो पत्याउन नपाई पनि भन्न सक्थे तर म भन्दिन ! किन थाहा छ ? मलाई तिमी मन पर्छ र अर्को कुरा पनि थाहा छ कि आफुलाई मन परेको मान्छेसँग झुठो बोल्नु हुदैन ! अलि अलि मात्रै हो फेरि, सबै त थाहा छैन । ओहो! घडी हेरेको त रातको एघार बजेर सत्ताइस मिनेट पनि गइसकेछ, देखिहाल्यौ तिमीलाई सोचेर बस्दा कति अबेरसम्म बस्दो रैछु । नपत्याएको हो, अट्ठाइस पनि भइसक्यो ऊ । अब त सुत्नुपर्छ, तिमीलाई देख्नुपर्छ । गुड नाइट, है !</div>
<div style="text-align: justify;">
© Aakash Chochangi</div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-40880013781377377442020-05-01T09:26:00.001+05:452020-05-03T08:34:17.049+05:45Sad Love Story <div dir="ltr">
उनी सँगको साथले मलाई असल रहन प्रेरणा मिलेको थियो । भगवान सँग<br />
धन्यवाद व्यक्त गरिरहन्थे । उनी मलाई दुखी हुन नदिन प्रयासरत<br />
हुन्थिन्, मेरो व्यवसाय शान्त दिमागले गर्दा राम्रो चलीरहेको थियो । हाम्रो<br />
विवाहको first anniversary मलाई अझै याद छ, मेरो खुशीको अर्को<br />
उपहार धर्तीमा साथ पाएको थिए । मलाई नै कहिलेकाही खल्लो लाग्थ्यो<br />
विचरी सुखशैलको जिन्दगी छोडेर म सँग संघर्ष गर्न आईपुगीन् । म सँग विहे गरेको दुखेसोले उनको माइतीले फर्केर पनि हेरेन । मेरो अगाडि<br />
मुस्कुराउथीन् मात्रै, मलाई लाग्थ्यो म नहुदा पक्कै लुकेर रुन्छिन् होलि !<br />
मन कता कता अमिलो भयो, गहभरी आँसु टिल्पिलाए तर सम्हालिए ।<br />
एकमात्र कारण थियो कि म सँग प्रशस्त पैसा थिएन, मैले भनेको पनि थिए<br />
'मलाई बिर्सिने कोसिस गर' तर उनी सब चिज छोडेर म सँग रहन लागिन् ।<br />
म माफी माग्न पुगेको पनि थिए, तर मलाई गल्हत्याएर पठाए उनको माइतीले । मैले धेरै चोटि सहमतिको बाटो खोजे तर उनीहरुमा म प्रती घृणा<br />
मात्रै जाग्यो । हुन पनि हो, त्यो बेला म अल्लारे थिए म सँग कुनै इलम<br />
थिएन, भर्खर पढाइ गरेर नोकरिको खोजमा थिए । मेरो चिन्जानको मान्छे<br />
कोहि पनि थिएन, प्राइभेट सेक्टरमा कतैबाट पनि मलाई जागिर मिलेन । म<br />
हतोत्साहित भए, सरकारले युवा उद्यमीहरुको लागि सस्तो ब्याजमा ऋण<br />
दिइरहेको थाहापाएपछी जे होला होला भनेर त्यही उपाय अवलम्बन गरेर मैले एउटा नयाँ व्यवसाय सुरु गरे र मैले सोचेभन्दा अब्बल ख्याती सहित दस<br />
महिनामा ऋणबाट उन्मुक्त भएर मुनाफामा लागे । मलाई पनि इच्छा त<br />
थियो नि उनलाई सुख सँग राखु तर के गर्नु गरिब जो परे !!<br />
दिउँसो भरी उनी छोरी सँग त्यही किरायाको घरमा रहन्थिन्, म व्यवसायमा<br />
खटिनु पर्थ्यो, बुढा भइसकेका मेरा ममिबाबा गाउँमै सानो झुपडीमा<br />
बस्नुहुन्थ्यो, अलिअली खर्च पठाउने गरेको थिए । </div>
<div dir="ltr">
<img alt="Sad Love Story " height="640" src="https://storage.needpix.com/rsynced_images/heart-1297121_1280.png" title="Sad Love Story " width="640" /></div>
<div dir="ltr">
म सुत्ने तरखरमा थिए, उनी भान्साको काम सकेर आइन् । पातलो शरीर, मायालु आँखा, हसिलो<br />
मुखाकृती, साच्चै परि देखिएकी थिईन् तर म निकै भावुक भएको थिए । हुन<br />
त प्राय: पुरुषहरुलाई नानाथरी तनाव नभएर किन मान्छे होइन्थ्यो र ! 'ममि<br />
बाबाको याद आउदैन तिमीलाई!' मैले साच्चै स्टुपिड प्रश्न गरे, केही<br />
बोलिनन् मलाई हेरिरहिन् आँसु बर्बर झार्न लागिन् । माया लाग्यो, तुरुन्तै<br />
अँगाले, अबेरसम्म रोइरही । सुक्क सुक्क गर्दागर्दै अँगालोमै निदाई । म अबेरसम्म सोचमग्न भएर उराठिदै बसे । बिहान सबेरै बाइक निकाले अनि<br />
तल सम्म पुगेर आउछु भन्दै विरानो ससुराली लागे । सायद किस्मत राम्रो<br />
थियो, आमा मात्रै रैछिन्, टाढै बाट अभिवादन गरे ! भित्र आउन इशारा<br />
गरिन् म पछि पछि लागे । सबै कुरा शान्त भएर सुनाए, 'तपाइहरुको पत्थर<br />
दिलले गर्दा उ रोइरहन्छे! कतिसम्म मुर्ती रहिरहु' भन्न पनि भ्याए ।<br />
मिलाएर आफै आउने कुरा निकालिन्, मन अलि हल्का भयो त्यतिनै खेर ससुरा बुढा आइपुगे । अभिवादन गरे ! सायद यतिधेरै समयको तिक्तताले<br />
उनीहरुको मन पनि पग्लिएको थियो । आइमाईको जिद्दीले 'आज बेलुकाको<br />
खाना खान सबैजना आउनु' यति भनेर बुढा माथी छत तिर लागे । म पनि<br />
निस्के, लामो स्वास लिए, तुरुन्तै फोन गरेर यो कुरा ममिलाई भने, खुशीको<br />
ठेगान थिएन । आज छुट्टी भो भनेर सबै स्टाफहरुलाई खबर गर्न लगाए र<br />
कोठामा पुगे । खाना तयार गरेर मलाइ नै पर्खिरहेकी थिइ । 'ढिला हुन लागेन र! कता भुल्नुभयो?' भनेर सोधिन्, 'आज सबै विदा राखेको छु, खाना<br />
अलि एकछिनमा खाउला, जाउ फ्रेस भएर आउ आज सपिङ लग्छु' आँखा<br />
जुधाउदै जवाफ दिए । उनको लागि समय निकालेको देखेर फुरुङ्ग हुँदै<br />
आज्ञाकारि बनिन् । म छोरी सँग खेल्न लागे, एकप्रकारको निर्दोष चेहरा<br />
हेर्दा लाग्थ्यो आफैलाई नियाल्दै छु । 'छोराछोरीको माया कस्तो हुन्छ,<br />
बिस्तारै थाहा पाउछस् छोरा!' भनेर ममिले भनेको झल्झली याद आयो । हो रैछ ! आँसु स्वतन्त्र छोडिदिए, आखीर कति पीडा दबाइरहन सक्थे !<br />
खेल्दाखेल्दैको छोरिले पनि मेरो आँसु देख्न पुगि, त्यो अवोध बालकपन<br />
स्वयं रुन लागि । सम्हालिए र उसलाई भुलाउन पट्टि लागे, दिल पनि मेरै<br />
ल्याइछे भन्दै उसको आँसु पुछिदिए । उ फेरि खेल्न लागि, म उसको साथी<br />
बनिरहे । उनी फ्रेस भएर आइन् । 'ल खाना खाने होला' भन्दै भान्सामा छिरे<br />
उनी पनि छोरिलाई अघि लगाएर आइन् । खाना खाएर सपिङ लाग्यौ अनि घुमफिर गर्दै अबेर मात्र फर्कियौ । आज एउटा सरप्राइज छ, उनी<br />
अचम्ममा परिन् 'कस्तो सरप्राइज?' प्रश्न गरिन् । बाइकमा बस्न भने र<br />
गन्तव्यतिर हुइक्याए । गेटतिर हेरेर भावुक हुँदै थिईन्, मिररमा नियाल्दै थिए<br />
म । रोके उ अझै अचम्मित भइ, मैले अघि हिड्न इशारा गरे, उनी मानिनन्,<br />
म अघि लागे उनी छोरी सँग पछिपछि पछ्याइन् । त्यसपछिको माहोलले फेरि<br />
आँसु थामिएन तर आँसु खुशिको थियो …………</div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-1474917803248901022020-05-01T09:23:00.001+05:452020-05-03T08:32:29.917+05:45उसलाई फकाउदै <div dir="ltr">
<br />
उ अझै केटाकेटी नै थिई । चञ्चल स्वभाव, हसिलो चेहरा, बोलेर नथाक्ने !<br />
अझै भनौं रमाइली । 'मेरो छुट्टी सक्किन लाग्यो, म भोलि जाने रे! पर्सिबाट क्लास छ' मैले कुरा निकाले । एक छिन मौन रहि अनि प्रश्न गरि 'कहिले आउछौ फेरि?', 'कहिले आउने हो र?' मैले उल्टै जिस्क्याउदै सोधे । 'जहिले सुकै आउ' मुख खुम्च्याउदै भनी । म पनि<br />
बनावटी हासो छर्दै 'किन सोध्या त, च्याखुरीले', अझै जिस्क्याइदिए ।<br />
'सोध्न नि नहुने भो?' रिसाएझै गरि । 'नसोधे नसोध' कानमै विस्ता~रै भने,<br />
उसलाई झन ठुस्किने निहु पर्यो । अब फकाउन त परिहाल्यो तर नयाँ<br />
आइडिया त छैन मसँग ! अगाँल्दै भने 'यसो गर न त! तिमी पनि म सँग हिड,<br />
दुइचार दिन हराइदिम्, घर बाट फोन गर्दा विहे गरे भन्देउ'…… 'अ……खुब, आजै गर्छु नि विहे काम नपाएर' टासिदै लाडे आवाज बनाई । जिस्क्याउने पाराले 'आजै विहे गर्नु भन्दा त कुकुर सँगै विहे<br />
गर्छु बरु भन न !' अँगालो झन कसिलो बनाए । 'खुब ! टोक्दिन्छु फेरि'<br />
बिस्तारै मेरो अनुहार तान्दै भनी । 'आबुइ! नभन्दै साच्चै हो कि क्या हो?'<br />
जिस्किने निहु मात्रै परेको थियो । 'कति गफाडी भ'को यो मान्छे' उ पनि<br />
अँगालो बेर्न सुर गर्दै थिइ । छोटो हासो हासे अनि अलिक वजन दिएर भने<br />
'ओठमा केही नलाई आए पो हुन्छ'…… अचम्मित हुँदै भनी 'किन?'…… 'झ्याउ भयो नि बुझेनौ' आफ्नो सोझो गरेर<br />
भने । 'यो मान्छे त कस्तो हो, पिट्दिन्छु फेरि' भन्दै थिइ, ढोका तिर हेरेर<br />
भने 'हिड न त एकछिन भित्र' । 'किन?' बुझ पचाउदै भनी, मुस्कुराए, उ<br />
लजाएझै गर्दै थिइ…अनि तुरुन्तै कोठा भित्र गयौ ।</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><img alt="उसलाई फकाउदै " height="425" src="https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn%3AANd9GcRLRCWcRwXoAj5Me7fs-vMnYVcRRrBvZiQQqD5JKzWQIKhz032U&usqp=CAU" style="margin-left: auto; margin-right: auto;" title="उसलाई फकाउदै " width="640" /></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Add caption</td></tr>
</tbody></table>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-2811477492353349742.post-10224721613548892202020-04-30T09:57:00.001+05:452020-05-03T08:30:21.761+05:45उनीसँगकाे प्यारो झगडा<div dir="ltr" style="text-align: left;" trbidi="on">
<span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">'चुप', 'त चुप' मैले हप्काए । उ अझै थप्न खोजै थिइ, चड्कन लगाएर धकेलिदिए । रुने पालो उसको थियो, रुदारुदै कपाल बिग्रीरहेको थियो, गाजल लत्पतिएको थियो । हिड् भित्र- म कड्किए, मानिन.. अर्को चड्कन लगाउन मन लाग्यो.. तर रोकिए । खुबै मायालाग्दी देखिएकी थिइ, फेरि दोहोर्याए-'ल भयो, हिड' । उठिन, ताने अनि भित्र लिएर बेडमा</span><br />
<span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">छोड्दिए । अझै सुक्क सुक्क गर्दै थिइ, उसको हालत सम्झेर जान मन</span><br />
<span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">लागेन, एक्लै केही गरि भने । साह्रै विद्रोही थिइ, यसपालि मन र तन दुवैमा</span><br />
<span style="background-color: white; color: #1c1e21; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">लागेछ क्यारे चुपचाप थिइ । तराईको जाड</span><span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">ो साह्रै थियो । पानी तताए अनि<br />मुख धुन लगाए । उ अझै चुपचाप थिइ, उसको यहि अवोधपन नै मलाई मन पर्थ्यो । 'किन मौन?' भन्दै निधार जोडे , उसका आँखा फेरि रसाउने थाले……'अलि भरपर्दो हुन सिक न बेबि, रोएर के पाउछौ ?', लाग्यो अलि सम्हालिइ । ओठमा ओठ जोडे, उसले पनि साथ दिन थाली, कुरा मिलिहाल्यो । 'खाना खाने?' नम्र प्रश्न गरि, 'बनाउछौ?' म हासे । 'मैले खानु परेन?' आँखा यताउता डुलाई । मनमनै हासिरहे…………</span><br />
<span class="text_exposed_show" style="background-color: white; color: #1c1e21; display: inline; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;"><img alt="उनीसँगकाे प्यारो झगडा" height="360" src="https://c1.wallpaperflare.com/preview/859/907/754/parrots-small-parrot-fight-kiss.jpg" title="उनीसँगकाे प्यारो झगडा" width="640" /></span></div>
आकाश चोचांगीhttp://www.blogger.com/profile/04764572114804282807noreply@blogger.com0